Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Audience u královny Ivy I.

Dějiny od války po současnost v kostce,  tak by se dala shrnout divadelní hra Audience u královny. Britská královna Alžběta II. v ní přijímá každý týden své ministerské předsedy, aby ji informovali o  vývoji politické situace – což je na první pohled téma, které nemůže publiku mimo Británii nic říct. Až na ta nejslavnější jména (jako je třeba Margaret Thatcherová) český divák patrně britské premiéry znát nebude. Ale ono na tom překvapivě tak moc nezáleží, a největší zásluhu o to nemá autor.

Originální verze hry Petera Morgana se jmenuje jen Audience, název ale  bylo potřeba změnit, aby se nepletl s hrou Václava Havla. A  je to dobře: bez téhle královny by totiž  Audience nebyla tím, čím je. Iva Janžurová si svou Alžbětu II. zjevně velice pečlivě prostudovala – její gesta, výrazy, dokonce i chůzi. Hodně jí také pomáhají typově přesné kostýmy Kataríny Hollé. Ale pocity, postoje a sympatie už dodává ona sama. Obdivuhodné je i to, jak pouhým držením těla dokáže naznačit Alžbětin momentální věk i rozpoložení. Zkrátka bez téhle královny by defilé ministerských předsedů  zůstalo jen zábavným  politickým kabaretem, a na ten si stačí zapnout zprávy.

Skvěle jí ovšem sekundují i další:  Václav Postránecký jako  konzervativní a trochu zapšklý stařík Winston Churchill, kterého mladá královna nejen prokoukne, ale i získá na svou stranu. David Matásek jako neurotický, přepracovaný Gordon Brown, téměř hysterický z přezíravého postoje amerického prezidenta Obamy a z porážky, která mu hrozí ve vlastní straně. Igor Bareš jako plebejský, bodrý Harold Wilson, který vesele a bezohledně porušuje dosavadní škrobené palácové konvence a který si snad právě proto vytvoří  s královnou výjimečný, přátelský vztah. Obzvlášť se to projeví na začátku druhého poloviny hry, kdy se děj z Buckinghamského paláce na čas přesune na skotský zámek Balmoral. Královna Alžběta, snášející rozmary skotského počasí i různé místní zvyky „s klidem Angličana“, tu zastupuje britskou tradici, kdežto Wilson, bez servítků jako vždycky, reprezentuje modernější, pragmatickou Británii, která místo tradic klade důraz na praktičnost. To všechno během rozhovoru (většinou) o počasí.

A pak je tu samozřejmě Taťjana Medvecká jako  Margaret Thatcherová – snad nejnapjatější ze všech setkání. Že se královna a Železná lady neměly příliš v lásce, je veřejným tajemstvím, rozhodně se ale respektovaly: Thatcherová si královny například vždy vážila za to, jak dobře se vyznala v politické situaci a jak dobře byla na jakékoli jednání připravená. A scéna těchto dvou dam (mimochodem, maskéři se vyznamenali – když královna a její premiérka stojí na konci svého výstupu společně u krbu, chybí tomu už jen  blesky fotoaparátů) patří spolu se „skotským“ výstupem jednoznačně k vrcholům hry.

Pro mě osobně měla hra svůj půvab i proto, že původním povoláním jsem novinářka a tak vím o událostech, o kterých je ve hře řeč, trochu víc. Navíc s dvěma premiéry, kteří se ve hře objeví, jsem se díky tomu setkala osobně (s Margaret Thatcherovou a Johnem Majorem). Žádné zvláštní  znalosti ale  nutné nejsou; řeč je sice většinou o politice, ale i premiéři procházející Buckinghamským palácem jsou jen lidé se svými potížemi, náklonnostmi, zvyky a občas i neurózami (i když je samozřejmě otázkou, kolik z toho jsou historická fakta a kolik ústupky divadelnosti jednotlivých scén – nebo sympatiím a antipatiím samotného autora). A i kdyby toho nebylo, královna Alžběta II. tak, jak ji vykreslil Peter Morgan a zahrála Iva Janžurová, by stačila nudné politice dodat lidský rozměr.  Možná by se v ní dala dokonce hledat odpověď na otázku, proč Británie dosud  není republikou, i přes časté a opakované veřejné spory o účelnosti instituce monarchie (i ty se  na jevišti promítnou). Paradoxně tak nejpevnějším strážcem  konzervativních tradic je královnin škrobený, povýšený, dokonalý (a příznačně nestárnoucí) komorník v podání Jana Hartla.

Na závěr musím ještě – já, divák – poděkovat režisérce Alici Nellis za to, že se rozumně nepokoušela o žádné módní „výklady“ a „ozvláštňování“ hry a dala prostor hercům. Vypadá to jako samozřejmost, jenže v poslední době (zvlášť v Národním) bohužel není, a tak zjištění, že si režisér skutečně přečetl text a shledal ho dostatečným, působí úlevně osvěžujícím dojmem. A mohu-li  soudit z toho, jak se představení jeví, jsou jí za to vděční nejen diváci, ale i herci sami.

Na Audienci u královny doporučuji nechodit jako na divadelní hru. Spíš jděte na koncert: na koncert paní Ivy Janžurové, doprovázené orchestrem vynikajících hráčů.

Peter Morgan: Audience u královny. Překlad: Zuzana Josková, režie: Alice Nellis, scéna: Matěj Cibulka, kostýmy: Katarína Hollá. Hrají: Královna Alžběta II.: Iva Janžurová, mladá Alžběta: Anna Čtvrtníčková/veronika Divišová, komorník: Jan Hartl, John Major: Igor Orozovič, Winston Churchill: Václav Postránecký, Harold Wilson: Igor Bareš, Gordon Brown: David Matásek, Anthony Eden: František Němec, Margaret Thatcherová: Taťjana Medvecká, David Cameron: Martin Pechlát, James Callaghan: Milan Stehlík, Bobo MacDonaldová: Miluše Šplechtová. Premiéra ve Stavovském divadle Praha 19. března 2015, psáno z reprízy 29. března 2015

Autor: Veronika Volhejnová | čtvrtek 9.4.2015 8:55 | karma článku: 6,88 | přečteno: 244x
  • Další články autora

Veronika Volhejnová

Bez zákona, bez morálky

Je dnes vhodná doba hrát Dona Juana? A pokud ano, jak a o čem? Režisér Michal Lang v Divadle pod Palmovkou na tuhle otázku odpovídá poměrně jednoznačně: o všech drzých a bezohledných Juanech, kterých je kolem nás víc než dost.

22.10.2016 v 0:25 | Karma: 13,00 | Přečteno: 406x | Diskuse| Kultura

Veronika Volhejnová

Gala(ntní) Mozart

Do pražského Kongresového centra se na vážnou hudbu moc nechodí. I když – vážnou: on ten Mozart není tak úplně seriózní, ani když jde o dílo žánru "opera seria". A neztratí se ani v tom velikém neosobním sále.

12.12.2015 v 11:22 | Karma: 4,90 | Přečteno: 124x | Diskuse| Kultura

Veronika Volhejnová

Dva živly na jednom pódiu

Kdyby se charisma dalo zavřít do plechovky a prodávat, mohl si na včerejším koncertu Cecilie Bartoli a Rolanda Villazóna v pražském Obecním domě někdo nadělat pěkné jmění.

7.12.2015 v 9:53 | Karma: 5,87 | Přečteno: 200x | Diskuse| Kultura

Veronika Volhejnová

Opravdu Mrtvý dům

Uvedení poslední Janáčkovy opery Z mrtvého domu je od Národního divadla rozhodně dramaturgicky správný počin. Jestli ale současná inscenace Janáčkovi u publika pomůže nebo spíš ublíží, je otázka.

10.6.2015 v 8:52 | Karma: 8,55 | Přečteno: 294x | Diskuse| Kultura

Veronika Volhejnová

Tragikomedie nikoli odjinud

Ve dvaceti letech mají ideály. V padesáti si namlouvají, že se svým ideálům nezpronevěřili. V osmdesáti už dávno zapomněli, že kdy nějaké ideály měli. Až potud nic nového pod sluncem. Jenže... jeden z nich je Odjinud.

25.3.2015 v 17:22 | Karma: 9,93 | Přečteno: 734x | Diskuse| Kultura

Veronika Volhejnová

Amadeus v zoo

Program nové inscenace Kouzelné flétny ve Stavovském divadle v Praze uvádí alternativní název představení: Flétna od Boha. Zapomíná už ovšem dodat, že  Bůh, jemuž je tu vše dovoleno, se jmenuje Vladimír Morávek. Povoláním režisér.

10.2.2015 v 10:04 | Karma: 6,81 | Přečteno: 230x | Diskuse| Kultura

Veronika Volhejnová

Láska a beznaděj na Krymu

Hra Slawomira Mrožka Láska na Krymu nahradila v divadle na Vinohradech jiný původně plánovaný titul – ve světle nedávných mezinárodněpolitických událostí je celkem jasné proč. 

21.12.2014 v 19:57 | Karma: 10,77 | Přečteno: 1048x | Diskuse| Kultura

Veronika Volhejnová

Nekonečná konečná

Hru Marka Rowea Terminus jsem v Divadle v Celetné viděla už na jaře. Dlouho mi ale trvalo, než jsem si ji v hlavě srovnala natolik, abych o ní byla schopná napsat něco víc než: Je to šílené, je to úlet... je to vynikající.

7.9.2014 v 17:50 | Karma: 5,11 | Přečteno: 212x | Diskuse| Kultura

Veronika Volhejnová

Mnoho povyku – rozdílem třídy pro Dlouhou

Letošní Letní shakespearovské slavnosti mají na repertoáru dva tituly, které jsou v průběhu roku k vidění v pražských kamenných divadlech. Jedním z nich je i novinka Mnoho povyku pro nic, kterou na Hradě režíroval Jiří Menzel. Stejná hra měla na jaře premiéru v Divadle v Dlouhé v režii Hany Burešové.

23.8.2014 v 11:40 | Karma: 5,95 | Přečteno: 319x | Diskuse| Kultura

Veronika Volhejnová

Hurikán Rolando aneb Mí Pražané mi rozumějí

Rolando Villazón jezdí do Prahy s chutí – jak sám říká, už kvůli českému pivu. Kde by tedy měl zahájit své mozartovské turné než v Praze, ve městě, kde měli Wolfganga Amadea odjakživa rádi – a Rolanda také, jak o tom svědčil bouřlivý potlesk na přivítanou.

29.3.2014 v 14:47 | Karma: 7,94 | Přečteno: 336x | Diskuse| Kultura

Veronika Volhejnová

Kabaret Tartuffe

S klasikou je to těžké. Někdy si ji musíte povinně odtrpět, jindy se jí smějete; nejčastěji nejdřív jedno a pak to druhé. Režisér Jan Nebeský to nejspíš zažil; možná proto usnadnil divákům práci a klasice se tak trochu vysmál rovnou. A vida – trpění se nekonalo.

1.3.2014 v 15:14 | Karma: 7,81 | Přečteno: 290x | Diskuse| Kultura

Veronika Volhejnová

Mokré kouzlo letních scén

Miluju letní scény. Denní vedro pomalu vychládá, obloha se stmívá a na jevišti ožívá kouzelný svět... Pro mě ideální představa letního večera. Jenže počasí má na to občas jiný názor – a pak někdy vznikají ty nejkrásnější, protože neopakovatelné zážitky.

11.8.2013 v 16:27 | Karma: 7,65 | Přečteno: 249x | Diskuse| Kultura

Veronika Volhejnová

Dobře řvals, lve

Sen noci svatojanské, premiéra letošních Letních shakespearovských slavností, staví na kontrastu světa lidí a světa duchů, na kontrastu reality a surreálna. Samozřejmě, tak to Shakespeare přece napsal. Jenže... co je vlastně skutečnost?

4.7.2013 v 12:07 | Karma: 9,17 | Přečteno: 672x | Diskuse| Kultura

Veronika Volhejnová

Dvě vdovy překvapivě bez překvapení

Režisér Jiří Nekvasil a scénograf Daniel Dvořák patrně usoudili, že když Národní divadlo v Praze není už jejich domovskou scénou, mohou si dovolit neohromovat měšťáka a vytvořit inscenaci, na kterou se s chutí podívá i běžný návštěvník.

3.7.2013 v 0:00 | Karma: 6,42 | Přečteno: 343x | Diskuse| Kultura

Veronika Volhejnová

Očima diváka - aneb proč tenhle blog

Jsou divadla, do kterých se chodí (pak jistě hrají kýče). Jsou divadla, do kterých se nechodí (pak k nim patrně diváci nedorostli). Jsou divadla, na která se stojí fronty, a jsou divadla, která by bez štědrých grantů dávno zanikla (a když to hrozí, strhne se velký křik napříč divadelně-kritickým zástupem). Navíc se v průběhu doby tyto množiny navzájem nekontrolovaně prolínají. A pak se v tom vyznej...

1.7.2013 v 21:33 | Karma: 10,15 | Přečteno: 259x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 16
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 377x
Překladatelka, máma tří dorůstajících dětí a sveřepá milovnice divadla.

Seznam rubrik