Amadeus v zoo
Mohla jsem to ale čekat: podobně totiž přistoupil Vladimír Morávek před časem k pražské inscenaci Toscy. Pěvce uzavřel do pokud možno co nejmenšího prostoru, aby jim úspěšně znemožnil jakoukoli hereckou akci, kterou by snad mohli rušit jeho vidiny, povalující se po celém zbytku jeviště. Podobně tady: Z operních postav dělá toporné panáky, jejichž herecké výkony je třeba omezit, protože by z nich třeba nedejpanebože mohl vzejít nějaký příběh, a ten režiséra zjevně ruší. Proč by z něj jinak vyškrtal, co se dá, na úkor srozumitelnosti děje?
Hned na začátku útočí na Tamina papírový drak, spouštěný z provaziště. Budiž, do celkové dobové stylizace zapadá docela hezky. Jenže neohrožuje neohroženého prince natolik, aby musel omdlít, a dámy Královny noci „triumfují“ pouhým svým objevením za vytaženým prospektem. Navíc dračí hlava se jako součást opulentní výzdoby objeví později ještě několikrát, ovšem to už z ní neomdlívají ani děti.
Papagenova úvodní scéna je osekaná tak, že ptáčník nestačí Taminovi zalhat ani slovíčkem, že snad draka zabil on – přesto ale najednou z ničeho nic nemůže mluvit (kdo děj nezná, nechápe proč) a dámy ho varují, aby nelhal.
Pamininou hlavní úlohou je, jak se zdá, půvabně omdlívat; nějaká psychologie je zjevně na překážku – jak by se jinak mohla probrat v řetězech a zoufat si, a vzápětí bez jakéhokoli viditelného přechodu zapět s Papagenem (kterého do té chvíle nikdy neviděla a nemá tudíž tušení, zda to není Monostatův/Sarastrův spojenec) sladký duet o lásce muže a ženy (zatímco za nimi dva tanečníci provozují něco, co spíš připomíná oslavu registrovaného partnerství)?
Královna noci a velekněz Sarastro v libretu ztělesňují základní myšlenku příběhu – boj zla proti dobru, tmářství proti rozumu. Jenže tady se i tahle hranice stírá. Královna noci se každou chvíli vyskytuje na jevišti spolu se Sarastrem, který jí líbá ruku, sleduje ji významným pohledem a vůbec působí dojmem, že kdyby si ho Královna byla ochotná pustit víc k tělu, všechny spory by byly zapomenuty.
A tak dále a tak podobně.
Zato všude kolem těchto nepodstatných postav se toho děje až až. Spouštějí a vytahují se prospekty v téměř barokním stylu (nechybí na nich Mozart s flétnou, Shakespeare s tělem okřídleného lva a nejrůznější bájné potvory). Na galerii skřehotají papoušci, po jevišti se plíží oživlé sochy zvířat nebo snad chrliče, popocházejí tam pánové a dámy v opulentních kostýmech (takže si člověk občas není jistý, kolik dam vlastně ta Královna noci má), cupitají tam jacísi cherubové, působící spíš jako chovanci z nemoderního blázince, vyskytují se tam děti nejasné provenience (až na malého Mozarta, jehož identita je celkem jasná) a předvádějí se akrobati. Z portálu vyjíždí a zase se do něj vrací řádka tančících papírových krys, poněkud více vzadu dva papíroví sloni se třema očima a do toho všeho se tu a tam spustí onen zmiňovaný drak. Mimochodem, nic proti akrobatům – ti dva, kteří předvádějí hvězdy na chůdách, jsou opravdu skvělí. V cirkuse bych jim tleskala, až by mě bolely ruce. Jenže tady jsme na opeře, a já, a možná ještě pár dalších staromilců, bych mnohem radši poslouchala árii, kterou mezitím celkem nikým nepovšimnut (nad tou riskantní akrobacií se tají dech a prostě se na ni nedokážete nedívat) zpívá na forbíně Papageno. O tom, že to je vůči pěvci vysloveně sprosté, se snad ani není třeba zmiňovat.
Ovšem hlavní postavou celého představení je jednoznačně Mozart. Nikoli Mozart jako skladatel, ale Mozart jako Formanovo/Schafferovo velké dítě, které se potácí po jevišti (není celkem jasné, zda je potácení způsobeno nemocí – v době premiéry Flétny mu zbývají už jen asi dva měsíce života – nebo alkoholem), padá, postrkuje svými postavami, šíleně se hihňá a přerývaným hlasem překládá mluvené dialogy z němčiny do češtiny, čímž děj zoufale zdržuje (a ještě víc znemožňuje jakékoli smysluplné herecké výkony, o které by se snad někdo z pěvců chtěl pokusit). Naopak tempa, která nasazuje dirigent, pak působí, jako by bylo třeba takto proplýtvaný čas dohnat, aby se představení neúnosně neprotáhlo, takže pěvci mají občas dost co dělat, aby orchestru stačili (ostatně, v některých pasážích se zdá, že podobné potíže mají i hudebníci sami).
Nemám nic proti filmu Amadeus (i když to filmové „pršení“ přes oponu, aby divákům došlo, kde bere režisér inspiraci, bylo už příliš). Nemám nic ani proti divadelní hře Amadeus. Kdyby se inscenace jmenovala Kaleidoskop z posledních týdnů života Wolfganga Amadea Mozarta, doplněný áriemi z Kouzelné flétny, asi by se mi ta barvitá podívaná – fantaskní výprava, nápadité živé dekorace a především skutečně nádherné kostýmy – docela líbila. Jenže já jsem přišla na operu Kouzelná flétna od Wolfganga Amadea Mozarta a ta se na jevišti Stavovského divadla prostě nekonala.
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna. Libreto Emanuel Schikaneder. Hudební nastudování a dirigent: Jaroslav Kyzlink, režie: Vladimír Morávek, scéna: Miroslav Huptych a Marin Ondruš, kostýmy: Tomáš Kypta. Tamino: Jaroslav Březina/Richard Samek, Pamina: Marie Fajtová/Yukiko Šrejmová Kinjo, Královna noci: Olga Jelínková/Jana Sibera, Sarastro: Jan Šťáva/Pavel Vančura, Papageno: Jiří Brückler/Miloš Horák, Papagena: Lucie Hájková/Lenka Pavlovič, Monostatos: Ondřej Koplík/Aleš Voráček. Spolupracovala akrobatická skupina Long Vehicle Circus. Premiéra 5. únoira 2015 ve Stavovském divadle. psáno z reprízy 9. února 2015
Veronika Volhejnová
Bez zákona, bez morálky
Je dnes vhodná doba hrát Dona Juana? A pokud ano, jak a o čem? Režisér Michal Lang v Divadle pod Palmovkou na tuhle otázku odpovídá poměrně jednoznačně: o všech drzých a bezohledných Juanech, kterých je kolem nás víc než dost.
Veronika Volhejnová
Gala(ntní) Mozart
Do pražského Kongresového centra se na vážnou hudbu moc nechodí. I když – vážnou: on ten Mozart není tak úplně seriózní, ani když jde o dílo žánru "opera seria". A neztratí se ani v tom velikém neosobním sále.
Veronika Volhejnová
Dva živly na jednom pódiu
Kdyby se charisma dalo zavřít do plechovky a prodávat, mohl si na včerejším koncertu Cecilie Bartoli a Rolanda Villazóna v pražském Obecním domě někdo nadělat pěkné jmění.
Veronika Volhejnová
Opravdu Mrtvý dům
Uvedení poslední Janáčkovy opery Z mrtvého domu je od Národního divadla rozhodně dramaturgicky správný počin. Jestli ale současná inscenace Janáčkovi u publika pomůže nebo spíš ublíží, je otázka.
Veronika Volhejnová
Audience u královny Ivy I.
Dějiny od války po současnost v kostce, tak by se dala shrnout divadelní hra Audience u královny. Britská královna Alžběta II. v ní přijímá každý týden své ministerské předsedy, aby ji informovali o vývoji politické situace – což je na první pohled téma, které nemůže publiku mimo Británii nic říct. Až na ta nejslavnější jména (jako je třeba Margaret Thatcherová) český divák patrně britské premiéry znát nebude. Ale ono na tom překvapivě tak moc nezáleží, a největší zásluhu o to nemá autor.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
U Strakonic se srazilo šest aut. Silnici na Písek zavřeli, zasahoval i vrtulník
Na silnici I/4 u Strakonic se stala hromadná nehoda. Podle informací hasičů se srazilo šest aut,...
Češi s kradenými věcmi v Rakousku při honičce s policií proráželi zábrany
Rakouská policie dnes v okrese Freistadt zatkla dvojici Čechů s kradenými věcmi vysoké hodnoty....
Kreslíř přežil útok na Bataclan, teď traumatizovaný spáchal sebevraždu
Francouzský kreslíř Fred Dewilde, který přežil teroristický útok na hudební klub Bataclan, spáchal...
Izraelská armáda drží palestinskou stranu Rafáhu, v Káhiře se jedná o příměří
Izraelská armáda v úterž zahájila operace na východě Rafáhu, který leží na jihu Pásma Gazy a kde...
PRACOVNÍK PÉČE O VOZY - HRADEC KRÁLOVÉ (brigáda) (A12422)
AURES Holdings a.s.
Královéhradecký kraj
nabízený plat:
120 - 120 Kč
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 377x