Opravdu Mrtvý dům
Chovám dost značnou nedůvěru k činoherním režisérům, kteří režírují opery. Mám dojem, že jen vzácné výjimky mezi nimi rozumějí i hudbě a mají ji aspoň trochu v úctě. Když jsem se tedy dozvěděla, že nový šéf činohry Národního divadla bude právě v tom Národním divadle inscenovat Janáčka, hleděla jsem na to už od začátku trochu s obavami.
V prvních dvou jednáních jsem si ale říkala, že jsem Danielu Špinarovi křivdila. Ano, sibiřský lágr nahradil vybydlený secesní salon a vězni vypadají spíš jako squateři. Ano, orel se zlomeným křídlem, u Janáčka velmi silný symbol, se změnil v rozbité koncertní křídlo a tím se stal jen bezvýznamnou dekorací. Ano, skutečně nechápu, proč se hned v jedné z prvních scén vztah politického vězně šlechtice Gorjančikova s mladíčkem Aljejou prezentuje jako milostný – já ho chápu spíš tak, že Gorjančikov hledá mezi hrubou a sprostou chátrou (jinak totiž člověku jeho společenské vrstvy vězni ani připadat nemohou) aspoň náznak něčeho čistšího a dosud nezkaženého. Ano, některé scény jsou dost vulgární – ale budiž, jsme ve vězení, což je prostředí drsné a patří k němu i drsný humor, ačkoli mi není moc jasné, proč obcování, které vězni předstírají po většinu „divadla na divadle“ ve druhém jednání, musí být zrovna homosexuální. Předpokládám, že to je v zařízení tohoto druhu podstatně dostupnější než sex se ženou, po kterém přítomní – z valné většiny heterosexuálové, jak dokládají jejich příběhy – nepochybně touží víc. Bylo by tedy logické, aby se i jejich fantazie ztělesněné v divadelních výstupech ubíraly tímto směrem. Ale jinak jsou jednotlivé scény, připomínající v libretu spíš kaleidoskop, působivě vystavěné a rozhodně zaujmou. Celkem vzato mě tedy Daniel Špinar v první půli představení příjemně překvapil, byť jsem s jeho výkladem nesouhlasila.
O to větší šok nastal v polovině druhé. Vypadalo to, jako by Špinar věnoval tolik času cizelování sexuálních hrátek v prvních dvou jednáních, že mu na to třetí už nezbyl čas, a tak si vypomohl stylizovaným koncertním provedením, a aby to tolik nebilo do očí, ospravedlnil ho přehlídkou jednajících osob ve fracích na samém počátku přestavení, která až tady získala jakous takous souvislost s dějem. Nejen že je to absurdní nápad (krom Gorjančikova ostatní nejspíš nikdy frak ani neviděli, natož aby ho měli na sobě, takže i kdybychom to celé brali jako jakési delirium nemocných vězňů, sotva by jejich vidiny vypadaly takhle), ale navíc to velmi nešťastně znepřehledňuje děj. Že se třetí jednání odehrává ve vězeňské nemocnici, to by člověk bez přečtení libreta nepochopil – scéna představuje prázdný secesní sál s klavírem uprostřed. Dramatický účinek smrti Luky Kuzmiče se úplně ztrácí, protože se prostě nepozná, že umřel. Silnému, i když kontroverznímu účinku prvních dvou jednání to třetí hodně škodí, protože opera přichází o pointu. Nakonec ani ten orel nemůže dostat volnost, protože žádný orel prostě není: klavír stoupající do provaziště je pořád jen klavír stoupající do provaziště, a kdybych ho už měla nějak symbolicky vyložit, napadne mě spíš zostření trestu – odejmutí klavíru –, nikoli osvobození. Korunu všemu nasazuje závěrečná scéna Gorjančikovova propuštění. Velitel věznice se mu přichází omluvit v podobě absurdně zmalovaného klauna, čímž zpochybňuje celé jeho věznění, celý základní konflikt nesvobody se svobodou; nebyl to všechno nakonec jen drsný vtip?
Ještě něco málo k obsazení. Štefana Margitu jsem už delší dobu neslyšela a bylo to příjemné nové setkání – role Luky Kuzmiče mu vysloveně sedne. Věčná škoda jen, že ho v psychologicky nejsilnější partii role (což podle mého názoru není chvíle, kdy se chlubí svou rebelií proti správci věznice, ale jeho smrt ve třetím jednání, kdy ho mstivá náhoda donutí znovu si vzpomenout na ženu, které krutě ublížil) režie degradovala do postavení loutky. A veškerá duševní hnutí, která se snad v té chvíli mohl pokusit vyjádřit, se míjela účinkem, protože celé divadlo mělo oči jen pro (jakkoli skvělý a citově drásavý) taneční výstup Jany Vrána, jednoznačně dominující celému závěrečnému jednání. Ofrakovaní vězni jako by jí dělali jenom křoví.
Za velký hudební omyl považuji změnu sopránové role Aljeji na tenor a dost se divím, že se proti tomu dirigent Robert Jindra nepostavil. Chvílemi jsem si říkala – komu to propána dali zpívat Aljeju, vždyť ho vůbec není slyšet! Potom jsem se ale Michalu Bragagnolovi v duchu omluvila, protože mi došlo, že Aljeja je původně role kalhotková – soprán by ve stejném hudebním kontextu prostě z podstaty věci zněl mnohem lépe.
Myšlenka, kterou mi sugerovalo Špinarovo pojetí Mrtvého domu, by se dala shrnout asi takhle: nejzávažnější problém dnešního světa spočívá v tom, že být gay není, dokonce ani v tolerantním uměleckém prostředí (proto snad ty fraky a dirigentská hůlka), ještě zcela normální a pokud možno preferovaná orientace. Ano, kdyby tohle skutečně byla ta jediná svoboda, která se ještě omezuje, budu první, kdo Špinarovi zatleská – jenže ona není. Podstatně závažnějších ohrožení je víc než dost, stačí otevřít noviny. Janáčkova opera vypovídá o útlaku a nesvobodě, kterým se lze vzepřít jen tehdy, když si člověk zachová svobodu vnitřní. Daniel Špinar ji svým výkladem bohužel zredukoval na bagatelu.
Leoš Janáček: Z mrtvého domu. Národní divadlo Praha. Režie Daniel Špinar. Dirigent Robert Jindra. Scéna Lucie Škandlíková. Kostýmy Iva Němcová. Sbormistři: Martin Buchta, Miriam Němcová. Osoby a obsazení: Gorjančikov: František Zahradníček, Aljeja: Michal Bragagnolo, Luka Kuzmič: Štefan Margita, Skuratov: Josef Moravec, Šiškov: Pavol Remenár, Šapkin: Ondrej Šaling, Placmajor: Jevhen Šokalo, Akulka (tanečnice): Jana Vrána a další. Premiéra 14. a 16. května 2015, psáno z reprízy 22. května.
Veronika Volhejnová
Bez zákona, bez morálky
Je dnes vhodná doba hrát Dona Juana? A pokud ano, jak a o čem? Režisér Michal Lang v Divadle pod Palmovkou na tuhle otázku odpovídá poměrně jednoznačně: o všech drzých a bezohledných Juanech, kterých je kolem nás víc než dost.
Veronika Volhejnová
Gala(ntní) Mozart
Do pražského Kongresového centra se na vážnou hudbu moc nechodí. I když – vážnou: on ten Mozart není tak úplně seriózní, ani když jde o dílo žánru "opera seria". A neztratí se ani v tom velikém neosobním sále.
Veronika Volhejnová
Dva živly na jednom pódiu
Kdyby se charisma dalo zavřít do plechovky a prodávat, mohl si na včerejším koncertu Cecilie Bartoli a Rolanda Villazóna v pražském Obecním domě někdo nadělat pěkné jmění.
Veronika Volhejnová
Audience u královny Ivy I.
Dějiny od války po současnost v kostce, tak by se dala shrnout divadelní hra Audience u královny. Britská královna Alžběta II. v ní přijímá každý týden své ministerské předsedy, aby ji informovali o vývoji politické situace – což je na první pohled téma, které nemůže publiku mimo Británii nic říct. Až na ta nejslavnější jména (jako je třeba Margaret Thatcherová) český divák patrně britské premiéry znát nebude. Ale ono na tom překvapivě tak moc nezáleží, a největší zásluhu o to nemá autor.
Veronika Volhejnová
Tragikomedie nikoli odjinud
Ve dvaceti letech mají ideály. V padesáti si namlouvají, že se svým ideálům nezpronevěřili. V osmdesáti už dávno zapomněli, že kdy nějaké ideály měli. Až potud nic nového pod sluncem. Jenže... jeden z nich je Odjinud.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Tahač s tankem a osobák zastavily, kamion už ne. Nehodu u Bohumína nepřežil člověk
Při nehodě tří aut zemřel na dálnici D1 mezi Bohumínem a Polskem jeden člověk. Další má těžké...
Ňadra ze všech úhlů. Benátky vystavují nadčasovou a kdysi cenzurovanou krásu
Jaké je jedno z nejranějších a nejtrvalejších témat v umění – a zároveň jedno z nejvíce...
Ukrajinista: Zelenskyj podporu ztratil, jeho lidé překračují ústavní rámec
Vysíláme Na pozadí války začíná západní veřejnost se stále většími obavami sledovat domácí politickou...
Nových případů HIV za první čtvrtletí v Česku přibylo, část tvoří cizinci
Nových případů infekce HIV v Česku bylo v prvním čtvrtletí 74, což je více než loňských 66 a...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 377x